Blog je ve výstavbě

More than friends, less than lovers

2. srpna 2017 v 7:05 | Kačka |  Básničky
Zdravím vás moji milí,

dneska tady mám trošku něco osobního. Je to už snad rok co jsem naposledy napsala nějakou báseň. A jak že se to říká? Že nejlépe se člověku píše o vlastních citech a z vlastních zkušeností? Aspoň tedy já to tak mám.
Kdysi jsem četla že jedním znakem dospělosti je napsat milostnou báseň. Tak tady je ta má....

More than friends, less than lovers

... nádech...
... výdech...
...znovu nádech...
...a jako tolikrát se marně snažím potlačit vzpomínku.

Na tvůj úsměv zářící v opálené tváří,
dech otírající se o mé hrdlo,
silné paže rozrážející vodu ve sluneční záři
a ráno objímající mé lačnící tělo.

Tělo toužící po každém doteku
oči prahnoucí po jediném pohledu
duše chvějící se při tichém slůvku,
které zašeptáš v polibku.

Nejistota je prý krásná,
ale je to vražedkyně všech mých snů.
Bojím se, že nebudu ta šťastná,
ač jsem to neslyšela přímo z tvých rtů.

Slzy mi nestékají po tvářích,
zrak neupírám tupě do prázdna,
přesto žal mám zapsány v očích,
když píšu báseň sama, bezradná....

Nepláču...
slzy ale hledej v řádcích
směju se...
smíchem uvězněným v nářcích.

Jak moc bolí nářek ze zamilování?
Z citu, kterému se tak bráním?
Jak dlouho vydržím to odmítání?
Když už teď jsem si jistá svým selháním.

Jak moc na tom záleží?
To ukáže pouze čas.
Mě myšlenky jsou přítěží,
v hlavě mám tě zas a zas...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hanylen2 hanylen2 | 2. srpna 2017 v 12:50 | Reagovat

Kačko, to je krásné. Úplně sdílím tvé pocity. No, ono se sice říká, že láska bolí - jako v té písni. Ale nebolí láska, ale to, že na ni zapomeneš, že ji nehýčkáš ve svém srdci. To naopak posiluje. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama