Blog je ve výstavbě

Duben 2016

Dojemné video ukazující milující a čistou duši Michaela Jacksona

29. dubna 2016 v 20:53 | Kačka |  Zajímavá videjka
Krásný páteční podvečer!

Nedávno jsem narazila na toto videjko a přesto, že mi někdy obdobná videa příjdou malinko urpuťácká u tohoto jsem se dojmula na 100%. Naprosto mě odzbrojila taková dávka Mikovy všudypřítomné lásky! Opět mě to nutilo přemýšlet nad spoustou věcí a zároveň mě to naplnilo ještě větším obdivem k tomuto jedinečnému muži(ač si vždycky myslím, že už to víc ani nejde :).
Jak už jsem tolikrát psala, nikdy nepřestanu žasnout nad tím jak se mohla narodit lidská bytost s tak čistou, nevinnou, milující a talentovanou duší. Usmívající se

Přeji krásný víkend!
Vaše Kačka


Kapitola 2.

26. dubna 2016 v 16:05 | Kačka |  POVÍDKA: Ještě jedna šance
Zdravíčko!
Mám pro vás další dílek. Moc vám děkuji za milé přijetí povídky a vynasnažím se, aby se vám příběh líbil. Usmívající se


Následující dny se i to modré nebe zatáhlo a vystřídala jej stereotypní a pochmurná šeď. Znáte to když se počasí přesně odráží ve vaší náladě. Nebo nálada v počasí? Každopádně jsem už ani neměl chuť vycházet ven.

Seděl jsem zabořený v kožešinách před postelí, zády se o ni opíral a jen tak si čmáral svoje myšlenky na papír. Mohl bych už vydat knihu úvah v depresích. Líně jsem se podíval na hodiny, které neúnavně tikaly na protější zdi.
Půl druhé...hmm, Charlotta už na mě jisto jistě netrpělivě čeká s obědem. Zhluboka jsem si povzdechl. Většinou moje stavy melancholie doprovázela i absolutní nechuť a averze vůči jídlu. Důsledkem toho bylo, že jsem se celé dny, naprosto bez nálady, energie a sebemenšího zájmu o cokoliv jen líně válel v pokoji
.



Charlotta je zdejší kuchařka. Skvělá kuchařka. A taky je pro mě jako druhou matkou. Na první pohled sice působí jako menší generál, což o to ona je pokud někdo nechá kusek od večeře, ale v jádru je to citlivá a chápavá duše. Kolikrát mi už dělala vrbu když jsem se potřeboval vymluvit a kolikrát mi pomohla.
Tu se bez varování rozrazily dveře a mezi futry stála právě ona.

"Ahoj Charlotto, jak se máš? doufám že máš lepší náladu než já" zamumlal jsem.

"Michaeli a dost. Dost dost dost. Měsíc? Dobře. Ale už stačilo." Začala se čertit a přistoupila ke mně.
"Podívej se na sebe. Takhle to přece nemůžeš dělat. Nemůžeš se prostě zavřít před světem."

"Proč ne?" Namítnul jsem nesmyslně, přesto že jsem si v podstatě mohl odpovědět sám.

"Protože se ztrácíš před očima a jsi bledej jako smrt. Potřebuješ taky kyslík! A vůbec máš to tu jak v katakombě!" Vyhrkla, přistoupila k oknu a prudce rozhrnula těžké závěsy.
Proud světla mě oslnil natolik že jsem si musel zakrýt oči.

"Ale noták Charlotto je to nutné?" Zakňoural jsem zpoza dlaní.

"No to si piš. Takže drahoušku, zvedej se, odcházíme do jídelny a to si piš že do sebe dostaneš aspoň jednen lívanec."
Začal jsem tedy neochotně nutit své tělo k pohybu. Připadal jsem si jako malý předškoláček, kterého jeho babička nutí aby vstával do školky.

Sesunul jsem se tedy po schodech do jídelny a zasednul k talíři plnému lívanců s borůvkami.... hned jsem věděl, že do sebe nedostanu ani kousek. Začal jsem házet po Charlottě psí oči a omluvné pohledy. Ta si jen povzdechla, beze slova odložila utěrku a sedla si vedle mě.

"Tak Miku co se děje? " Zeptala se a já byl za to vlatně rád. Potřeboval jsem se někomu světit, někomu se vyzpovídat ze svého strachu.



"Ach Charlotto, právě že se tady neděje vůbec nic. Cítím se tak osaměle. Víš, samota mi nevadí, tu si dokážu i užít. Ale osamělost je hrozná...příšerná." Vjel jsem si prsty do vlasů a lokty se opřel o stůl.
"Chybí mi tady děti. Chápeš? Chybí mi to naplnění z jejich radosti. Z možnosti pomoct a podělit se o to co dělá šťastným mě. Ta jejich bezprostřednost, upřímnost a smích, který mě vždycky nabil energií"
Odmlčel jsem se abych potlačil narůstající knedlík v krku. Charlotta jen tiše poslouchala a povzbudivě mě hladila po paži.

"Jenže...já..," snažil jsem se pokračovat, ale hlas se mi začal lámat. Pod víčky jsem ucítil tlak a horké slzy si našly cestu ven jedna za druhou. Ani jsem se nesnažil je skrýt. U ní jsem se cítil bezpečně jako s vlastní matkou.
"Já se bojím, chápeš?" Pokračoval jsem a můj hlas se začal zvyšovat ve snaze odolat zužujícímu se prostoru v hrdle.
"Mám strach! Chápeš tu absurditu? Já se bojím udělat věc o které jsem přesvědčen, že je správná! O které Bůh řekl že je správná! Nemám sílu čelit další zradě! Charlotto proč?! Proč se mi tohle všechno stalo? Já potřebuju dělat lidi šťastnými, potřebuju uzdravovat svět, děti, naději světa!"

Všechno jsem ze sebe vysypal a uvědomil si pravdivost a tíhu těch slov. Obrátil jsem svůj vyčerpaný pohled na Charlottu, která, i když se snažila, nezakryla své slzy. Dívala se na mě s bolestí ve tváři.

"A taky...já nechci být tak sám, Charlotto." Vydechl jsem a náhle jsem pocítil strašnou slabost. Charlotta se ke mně naklonila a sevřela v láskyplném náručí. A já začal intenzivněj smáčet její kuchařskou zástěru.

A zase něco na zasmání!

23. dubna 2016 v 19:04 | Kačka |  Srandičky s Michaelem

Zdravíčko!

Taky každý den všichni tak žádostivě vyhlížíte sluníčko? Já tedy jo! Zjistila jsem, že to mi na zimě ve městě chybí asi nejvíce. Já vím, že už je dávno jaro Smějící se ale naše šedoučká Ostrava se jaksi ne a ne probudit. Takže pokud taky trpíte nedostatkem teploučkých paprsků, mám tady pro vás zase pár veselých obrázků které vám mohou vykouzlit hřejivý úsměv. Usmívající se

A taky to máte třošičku na rozveselení po lehce smutném začátku mé povídky. Ale jak jsem psala - ode dna se odráží nejlépe Mrkající



No jak jinák!




Tak to mě dostalo! Jak trefné!!!Smějící se Konečně mám zodpovězenou otázku jak je možné, že je to takový ultragalaktický fešák!!



No nevím...některé věci se nemění Miku, to víš Smějící se




Tak to si nemůžu pomoct ale naprosto se v tom vidím Smějící se. Skoro každodenní příběh ve škole s mou spolusedící. Smějící se Někdy s ní upřímně soucítím jak do ní furt něco hučímSmějící se




A všichni známe epizodku Bug on stage.Mrkající Hrozně ráda to sleduju pořád dokola Smějící se




Tak tohle ti vyšlo Michaeli! Usmívající se Úspěch zaručen, nemám pravdu dámy? Další z těch oblíbených videjek.





A nakonec toto. To jsem si nemohla odpustit. Smějící se Smála jsem se tomu nevím jak dlouho. Ale co, s námi by se měl jako v bavlnce, nemám pravdu? S vyplazeným jazykem

Tak co? Vysvitlo sluníčko v srdíčku? Usmívající se
Všem vám přeji krásný a veselý zbytek víkendu!

Vaše Kačka Usmívající se

POVÍDKA: Ještě jedna šance - Kapitola 1.

19. dubna 2016 v 19:40 | Kačka |  POVÍDKA: Ještě jedna šance

Zdravím vás, moji milí!

Tadáááá!
Dneska vám přináším premiérový díl své povídky a vlastně i povídky na mém blogu vůbec. Přiznávám, že jsem docela nervní jít takhle poprvé s kůží na trh Smějící se Když jsem si zakládala blog, neměla jsem vůbec v plánu povídku o Michaelovi psát, protože jsem si na to i netroufla. Smějící se Ale, světe div se...přišel nápad a chuť psát...znáte to, a v prosinci jsem začala psát. Usmívající se Původním plánem bylo zveřejnit povídku až bude kompletně dopsaná, abych se vyvarovala jejímu nedokončení..aléé Smějící se bohužel s mým psacím tempem a nedostatkem času, by to bylo možná až bych byla v důchodu.
Takže teď mám náskok před vámi deset kapitolek a vynasnažím se psát jak jen to bude možné. Tedy samozřejmě záleží na tom, jestli se vám povídka bude alespoň trošku líbit.Usmívající se Budu moc ráda, když mi budete zanechávat vaše názory v komentících. Usmívající se První kapitolka je poměrně kratší, zkuste to brát jako takový úvod - prolog povídky.

Teď už k samotnému ději. Možná bude trošičku trvat než se povídka pořádně rozjede, ale snad se bude líbit. Kdysi jsem se čas od času pokoušela něco spáchat, ale nikdy to nebylo nic dlouhého. Ještě bych chtěla říct, že je možné, že některé události budou časově celkově posunuté do dřívější doby a něco určitě nebude sedět. Snad vám to nebude proti srsti, ale zase přece jenom, v povídce je naštěstí možné všechno. A technická...budou se střídat úhly pohledu vyprávění. Usmívající se

Přeju vám příjemné čtení! Usmívající se

Seděl jsem na schodech malého, na bílo natřeného dřevěného altánku v Neverlandu a pomalu se dostával do čím dál větší melancholie. Ač je zde podzim pokaždé stejně barevný a krásný....vzduch teplý a hřejivý.... v mém nitru jako by se to všechno obracelo v protiklady.

Ach Neverland, místo kde se sny stávají skutečností, ale který pro mě již dávno přestal být pravým a bezpečný domovem. Připadám si, jako kdybych seděl někde v kukaňce za sklem a svůj život pozoroval jen jako tichý divák. Jako kdyby moje mysl zamrzla na jednom bodě a nemohla se posunout dál, zatímco tělo pokračovalo v bezduchém životě.
Závidím stromům jejich schopnost obrody. Jejich listy umírají ve své nejkrásnější podobě. A na jaře se objeví nové, plné síly života a svěžesti kterou naplní vzduch kolem sebe a vlijí novou energii do žil.
Musel jsem přimhouřit oči před paprskem, který si ke mně našel cestu skrze listí třepotající se ve větru. Sklonil jsem hlavu aby mi klobouk ochránil tvář. Celý život žiju ve stínu, doslova. Avšak metaforicky? Ani omylem.



Zhluboka jsem se nadechl. Kam jsem to nechal svůj život dojít? Je to všechno má vina? Můžu si za to sám? Ale co jsem udělal špatně? Vzpomněl jsem si jak to tady kdysi bývalo veselé a v nitru se mi ozvala ona hluboká rána. Zavřel jsem oči a viděl spousty šťastných a skotačících dětí. Když mohly alespoň na okamžik zapomenout na své nemoci. A to krásné upřímné jiskření v očích! Právě po jejich přítomnosti mé srdce prahne a teskní nejvíce.
Zanedlouho to bude skoro rok od jejich poslední návštěvy...mé nitro sevřela ledová ruka beznaděje a před očima mi opět jako už tolikrát proběhlo všechno znova.
Zase jsem seděl v soudní lavici a odpovídal na naprosto absurdní otázky.
"Když jste byl s dětmi o samotě, vzrušovalo vás to?"
Pevně jsem semknul víčka a snad poprvé zvítězil nad slzami.

"Tati?"

Otevřel jsem oči a přede mnou stála Paris. Měla na sobě oranžový svetřík s šedými tepláčky, které ale nyní měly pěkně zelená kolínka, což napovídalo tomu, že s Princem zase pěkně dováděli. Bože, jsem ti tak vděčný za to že mám to štěstí být otcem. Nedokážu si představit, kdybych tady byl úplně sám. To oni, krom mých milovaných fanoušků jsou ti, pro které žiji.
Usmál jsem se na ni.

"Copak je beruško? Zase jsi utekla Melanii? Víš, že se bude zlobit." Řekl jsem s úsměvem na rtech.

"Jo, viděla jsem tě jak tu jsi sám. Zase jsi smutný tati? Ty jsi taky se mnou když jsem smutná. Tak jsem přišla, ať nejsi sám. "
Skousnul jsem si ret. Je tak neskutečně vnímavá na svůj věk. Jak jsem si mohl myslet, že ji obalamutím.

"Pojď ke mně zlatíčko," řekl jsem a roztáhl paže.
Sedla si mi na klín a objala mě.

"Copak jste s Princem vyváděli?" Zeptal jsem se.

"Pouštěli jsme draka, ale Melanie s ním nechtěla utíkat a Princovi to nešlo. Půjdeš nám s ním pomoct?" Upírala na mě svá veliká očka.

"Ale to víš že jo, pojď. " Vstal jsem, chytil ji za ruku a společně jsme odcházeli na malou loučku kde Princ právě zápasil s provázkem.

Všechno nejlepší Eddie a Paris!

3. dubna 2016 v 19:27 | Kačka |  Zajímavá videjka

Zdravím!

Tak když má dneska Eddie ty narozeniny a protože jsem vám sem chtěla dát něco pro zasmání, mám tady pro vás zase jedno videjko!

Všechno nejlepší k půlkulatinám Ediie! A všechno nejlepší osmnáctce Paris! Děkuji moc Hani, že jsi mi Parisinu situaci tak nastínila v komentáři. Doufám, že už ji ani její rodinu nic špatného nepotká a bude si moct naplno užívat života. Usmívající se

Ach Eddie! Je opravdu skvělý! Tento článek jsem už jednou někde četla, ale našla jsem k němu i video, které jsem před tím neviděla a fakt jsem se nasmála! Tak jsem zpětně dohledala jakoby i "titulky", protože někdy tam drmolí, že nerozumím lautr nic.

Tak snad se bude líbít!

Eddie:
Michael Jackson, který umí zpívat. A je dobře vypadající chlápek. Ale není nejsvalnatější chlapík na světě.
To je Michaelův háček, jeho citlivost.
Ženy říkají: "Michael je tak citlivý."
Ony se na to nachytají! Mike to ví taky. Využívá ženy na koncertech
Viděl jsem Mika na jevišti v publiku: "Je to v pořádku, když příjdu dolů a zazpívám tuhle píseň tobě?"
A ženy: "aaaaaaaaaaaaaaa!"

Potom, pokud nebudete křičet, Mike se stane citlivám a bude brečet na zadku. ,
Slyšeli jste nahrávku "She's Out Of My Life"? Michael zpívá: "So I've learned that love is not posession and I've learned that love won't wait and I've learned that love needs expression but I learned too (přeskočení hlasu) late." (Vzlyká)


Tito, dej mi nějaký kapesník!
Jermaine, přestaň škádlit!

Přeju spoustu smíchu!
Vaše Kačka

PS: Jedna otázečka na závěr. Schválně. nachytal vás někdo na Apríla?