Blog je ve výstavbě

Islámskému státu na dostřel

28. března 2016 v 18:13 | Kačka |  Musím se podělit o...

Krásné Velikonoční pondělí přeji!

Doufám, že si taky všichni plnými doušky užíváte zasloužené volno, že u vás taky tak krásně svítí sluníčko a že vás vaše ctěná pozadí moc nebolí!Usmívající se
Dneska bych se s vámi chtěla podělit o jednu knihu a, dá se říct, že i o zážitek.

Tento týden v úterý - přesně to, kdy byl spáchán atentát v Bruselu, jsme ve škole měli den Neziskovek - neziskových organizací.
Asi jako většina lidí jsem šla do školy s tím, že to bude zase celý den nudných přednášek, které mi nic do života nedají. Omyl! Měli jsme tři přednášky. Respektive jako první jsme se koukali na film o ruské mafii - valila jsem oči jak všichni kápové běhají vesele po svobodě. Poté následovala dvouhodinová přednáška o rodině. Cože, o rodině? Ač se to zdá absurdní, tak přednášející nás velice zaujal a myslím, že jsem si z jeho přednášky hodně odnesla.

Ale co mě zaujalo nejvíce byla přednáška o válce v Sýrii od novinářky Markéty Kutilové. Musím se přiznat, že nepatřím k pravidelným vysedávačům u večerních televizních zpráv, takže se není čemu divit, že když na mě někdo vybafnul válka v Sýrii, skoro nic jsem o tom nevěděla. Netvrdím, že jsem nyní odborník na tamní problematiku - to asi ani neejde, ale konečně v tom mám trošku jasno.

Po pravdě řečeno jsem na věc dostala úplně jiný nadhled. Konečně se matně orientuju v tom kdo s kým kde a jak "válčí." Nestíhala jsem valit oči. Představte si, že do dveří vejde krásná, jemná žena s delšími černými vlasy a milým úsměvem na rtech a řekne vám, že její přednáška bude o válce v Sýrii. Řeknete si OK, co ta o tom může vědět. A pak si představte, že tato křehce vypadající žena spolu se svou kolegyní nedávno již podruhé podnikly cestu do Syrského města Kobání - na hranici Islámského státu v Sýrii. Neskutečné!
Svou cestu odůvodnila tím, že chtějí poukázat na ta, jak je válka v Sýrii skutečná, jak se lidé žijící v Sýrii strachují každodenně o svůj život a prchají před smrtí. Taky zmínila to, že právě tohle se v médiích skoro vůbec neukazuje.

Tím se dostávám k uprchlíkům. Nikdy jsem nepatřila k takovým těm islamofobům, kteří si chrání jen a jen svůj zadek a na všechny ostatní kašlou. Na druhou stranu samozřejmě nevítám migranty na hranicích s otevřenou náručí bez ohledu na to jestli jde o skrytého teroristu. Takový spíše zlatý střed - pokud to vůbec jde. Ano, všechno má svůj rub i líc, ale to jsem zase někde jinde. A taky nesnáším, když se všichni hází do stejného pytle. Vždycky mi přišlo divné, když někdo nadával na uprchlíky a já jsem si představovala ty chudé lidi z vesnic jak přišli o střechu nad hlavou a děti vyrůstající ve válce. Nejsem žádný fanatik, ale Michael na mě má v tomhle ohledu obrovský vliv. Jsem humanista a on to ve mně ještě hodně podněcuje. Konečně jsem to trošku pochopila. On je totiž problém v tom, že ty uprchlíky Evropa háže do jednoho pytle a nehledí se na to, zdali je to migrant ekonomicý nebo ten z válečné oblasti. A to je velká chyba. Protože ti pováleční se nemají kam vrátit. Cesta sem stojí na dospělého člověka 3200 eur a přitom plat je tam tak asi 7 000 Kč. Přitom paní novinářka vyprávěla, že i na naše poměry je tam draho - ekonomika je válkou v koncích.

Novinářka Markéta Kutilová. V pozadí je vidět znižené měso Kobání.

To jsem se zase trochu moc rozjela. Ono je to samo o sobě téma k hodinovým diskusím. Doufám, že mě za tyhle mé názory někdo příliš neodsoudí, ale ta přednáška mi dala hodně.

K čemu jsem se chtěla dostat byla knížka. Knížka, kterou po návratu domů obě novinářky sepsaly a které poskytuje přímý pohled do města Kobání a celé jejich cesty do Sýrie. (Jen pro pochpení - Kobání je město na hranici Syrského Kurdistánu a Islámského státu, které měl pod svou mocí IS, ale které se jako první město podařilo Kurdy dobýt zpět).
Po skončení přednášky jsem měla jasno v tom, že si knihu zakoupím a, jak jsem se dozvěděla, přispěju tak na konto SOS Kobání.




Musím se přiznat. Zůstala jsem ve třídě jako poslední a ještě se paní Kutilové na něco ptala. Cítila jsem ale, že pod tíhou informací a silných fotek, které nám v průběhu povídání promítala, se mi v krku tlačí velký knedlík. Proto jsem se možná i neslušně rychle rozloučila a vyletěla ze dveří. Sotva za mnou zapadly dveře záchodků, propukla jsem v nezadržitelný pláč zasažená jejím vypravováním. Cítila jsem obrovskou bezmoc, nespravedlnost a zločin proti lidskosti. Cítila jsem prázdno. Hledala jsem v mysli nějakou tvář, kterou bych si mohla v tu chvíli promítnout a upnout své myšlenky k něčemu jinému, abych zastavila slzy valící se ven a promítnul se mi Michael. V duchu jsem ho opravdu - já vím, že to může být směšné - prosila, aby mi pomohl zastavit pláč, uklidnit se a aby mi ukázal cestu nebo možnost jak to všechno zastavit. Jako bych i cítila jeho přítomnost. Je to zváštní ale když cítím nesnáz a je mi mizerně, vybavuje se mi bezděčně jeho tvář a kolíbavý hlas.

Knihu opravdu doporučuju přečíst těm, kdo mají rádi svědectví a přímé nelživé informace. Pomůže to hodně pochopit situaci uprchlíků ze Sýrie a představit si obraz tamější války. Kniha je doplněna silnými fotografiemi a vyprávěním místních lidí.

Doufám, že jsem vás moc nerozesmutnila a budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor na tuto problematiku. Moc ráda obohatím své vědomosti a pobavím se s vámi.

Přeji krásný zbytek volna a klidný start do nového týdne! Mám vás všechny moc ráda!

Vaše KačkaUsmívající se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | 28. března 2016 v 20:00 | Reagovat

To je skvělý článek, Kačko! Také se na zprávy teˇ%d ani nedívám. No, hodně takových knih jsem přečetla, i od dětí z válčících měst, států nebo území. Není v nich ale kupodivu žádná nenávist, jen obavy o život, touha přežít i další den a žít normální život. Chce to přesně jak píšeš zlatou střední cestu. V tom byl Michael úžasný. Bohužel se děti někdy i nenávist učí. Nebo naopak. Viděla jsem v kině po 11. září zajímavý dokument - v době nenávisti k islámu u nás v něm (oni za to přece můžou) naopak učili malé děti, co jsou to věže a co se tam vůbec stalo, že tam umírali lidé, co vůbec za nic nemohli. Je to od nepaměti - buď jsou to mocenské zájmy, nebo radikální náboženství, které ovšem také mění sami lidé. Ježíš Kristus přeci sám v přikázátí říká : Nezabiješ. A i křesťané sami zabíjeli a upalovali na hranicích? Proč?

2 Kačka Kačka | 28. března 2016 v 22:56 | Reagovat

[1]:  Děkuji moc. Ano, mocenské zájmy. Zrovna včera jsem četla jednu zajímavou Mikovu myšlenku - člověk je jediný organismus, který se ničí navzájem. A má pravdu. A ještě když nám paní Kutilová vysvětlovala, že mají ti teroristi tak vymyte mozky, že věří, že když zemřou takhle pro své náboženství nebo v boji, odejdou přímo do nebe kde na ně čeká 72 panen! Tak to mi přijde s prominutím jak IQ 20. A ještě že každý nosí na krku klíč snad od nebeské brány kde povečeří s Mohamedem! To už jsem se nad tou absurditou fakt musela smát! Šílené že tomuhle dokáže člověk uvěřit. Ale pořád tak nějak věřím, že se to včas zastaví, že by přece tam nahoře někdo nedopustil aby to zašlo až tak daleko. Pořád se snažím vtloukat si do hlavy, že se nesmím uzavírat do strachu. Ten je totiž živou vodou války a je přesně to co oni chtějí.
No...zase jsem se rozepsala. Tak klidný začátek týdne přeji :-)

3 Pola Pola | Web | 29. března 2016 v 0:04 | Reagovat

[2]: Pokud nikdy nezažili nic jinýho a třeba o něčem, jako je internet v životě neslyšeli (teď mluvím o pěšácích, ne o řekněme vysokých představitelech IS) tak i věřím tomu, že oni tomu prostě věří, protože odjakživa jim tohle někdo do hlavy vtloukal a nic jinýho neznaj. A ani to nemusej bejt úplný tupci. Kdybys přinesla do nějakého odříznutého kmene v Jižní Americe počítač, taky by na to čuměli jak na puk, podle mě tohle je to samý.
A co se týče uprchlíků.. taky jsem pro zlatou střední cestu. Válečné ano, ekonomické ne. Evropa prostě neni nafukovací. Ale v praxi se to asi těžko rozlišuje, když přicházej bez jakýchkoliv papírů...
Podle mě je ještě problém, že lidi si spojujou uprchlíky s teroristama. Možná se teroristi (nebo členové IS, ale ono je to to samý) "vezou na vlně" s uprchlíkama, ale jinak jsou to jabka a hrušky. Bohužel, a to vidím na svým okolí, ne každej tohle dokáže oddělit. A pak je ta nenávist vůči islámu o to větší. Ne, že bych ho sama nějak zbožňovala, nemusím ho, ale... demokracie, liberalismus, a tak dále, no znáte to :-D

4 Nikola Nikola | 31. března 2016 v 18:31 | Reagovat

Mně to nevadí, já naopak oceňuji, když blogy nejsou jen na jedno téma - po čase je to nuda - blogy potřebují i něčím oživit. :-) Také nemám moc v lásce, když je to jedno veliké snění a realita nikde. Proto jsem některé blogy přestala číst - s odstupem času se na to celé dívám trošku jinak - sama jsem věděla, že můj blog by dávno nebyl, kdybych nepsala i o něčem jiném - ale také si musím přiznat, že by dávno nebyl i z jiných důvodů...
Tvůj článek mě zaujal - ve škole jsem měla různé přednášky ráda a pamatuji si, že moje poslední - už je to dlouho, protože do školy už nechodím, byla také velice zajímavá a rozhodně jsem si z toho něco odnesla. Takže děkuji za tento zajímavý článek. Těším se na další.
P.S. Rovněž děkuji za komentář na mém blogu - jsem ráda, že jsem tě tam po dlouhé době zahlédla a doufám, že sis Velikonoce užila. :-)

5 Kačka Kačka | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 11:47 | Reagovat

[4]: Juu děkuji moc, jsem moc ráda, že se ti článeček líbil :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama