Blog je ve výstavbě

Březen 2016

Islámskému státu na dostřel

28. března 2016 v 18:13 | Kačka |  Musím se podělit o...

Krásné Velikonoční pondělí přeji!

Doufám, že si taky všichni plnými doušky užíváte zasloužené volno, že u vás taky tak krásně svítí sluníčko a že vás vaše ctěná pozadí moc nebolí!Usmívající se
Dneska bych se s vámi chtěla podělit o jednu knihu a, dá se říct, že i o zážitek.

Tento týden v úterý - přesně to, kdy byl spáchán atentát v Bruselu, jsme ve škole měli den Neziskovek - neziskových organizací.
Asi jako většina lidí jsem šla do školy s tím, že to bude zase celý den nudných přednášek, které mi nic do života nedají. Omyl! Měli jsme tři přednášky. Respektive jako první jsme se koukali na film o ruské mafii - valila jsem oči jak všichni kápové běhají vesele po svobodě. Poté následovala dvouhodinová přednáška o rodině. Cože, o rodině? Ač se to zdá absurdní, tak přednášející nás velice zaujal a myslím, že jsem si z jeho přednášky hodně odnesla.

Ale co mě zaujalo nejvíce byla přednáška o válce v Sýrii od novinářky Markéty Kutilové. Musím se přiznat, že nepatřím k pravidelným vysedávačům u večerních televizních zpráv, takže se není čemu divit, že když na mě někdo vybafnul válka v Sýrii, skoro nic jsem o tom nevěděla. Netvrdím, že jsem nyní odborník na tamní problematiku - to asi ani neejde, ale konečně v tom mám trošku jasno.

Po pravdě řečeno jsem na věc dostala úplně jiný nadhled. Konečně se matně orientuju v tom kdo s kým kde a jak "válčí." Nestíhala jsem valit oči. Představte si, že do dveří vejde krásná, jemná žena s delšími černými vlasy a milým úsměvem na rtech a řekne vám, že její přednáška bude o válce v Sýrii. Řeknete si OK, co ta o tom může vědět. A pak si představte, že tato křehce vypadající žena spolu se svou kolegyní nedávno již podruhé podnikly cestu do Syrského města Kobání - na hranici Islámského státu v Sýrii. Neskutečné!
Svou cestu odůvodnila tím, že chtějí poukázat na ta, jak je válka v Sýrii skutečná, jak se lidé žijící v Sýrii strachují každodenně o svůj život a prchají před smrtí. Taky zmínila to, že právě tohle se v médiích skoro vůbec neukazuje.

Tím se dostávám k uprchlíkům. Nikdy jsem nepatřila k takovým těm islamofobům, kteří si chrání jen a jen svůj zadek a na všechny ostatní kašlou. Na druhou stranu samozřejmě nevítám migranty na hranicích s otevřenou náručí bez ohledu na to jestli jde o skrytého teroristu. Takový spíše zlatý střed - pokud to vůbec jde. Ano, všechno má svůj rub i líc, ale to jsem zase někde jinde. A taky nesnáším, když se všichni hází do stejného pytle. Vždycky mi přišlo divné, když někdo nadával na uprchlíky a já jsem si představovala ty chudé lidi z vesnic jak přišli o střechu nad hlavou a děti vyrůstající ve válce. Nejsem žádný fanatik, ale Michael na mě má v tomhle ohledu obrovský vliv. Jsem humanista a on to ve mně ještě hodně podněcuje. Konečně jsem to trošku pochopila. On je totiž problém v tom, že ty uprchlíky Evropa háže do jednoho pytle a nehledí se na to, zdali je to migrant ekonomicý nebo ten z válečné oblasti. A to je velká chyba. Protože ti pováleční se nemají kam vrátit. Cesta sem stojí na dospělého člověka 3200 eur a přitom plat je tam tak asi 7 000 Kč. Přitom paní novinářka vyprávěla, že i na naše poměry je tam draho - ekonomika je válkou v koncích.

Novinářka Markéta Kutilová. V pozadí je vidět znižené měso Kobání.

To jsem se zase trochu moc rozjela. Ono je to samo o sobě téma k hodinovým diskusím. Doufám, že mě za tyhle mé názory někdo příliš neodsoudí, ale ta přednáška mi dala hodně.

K čemu jsem se chtěla dostat byla knížka. Knížka, kterou po návratu domů obě novinářky sepsaly a které poskytuje přímý pohled do města Kobání a celé jejich cesty do Sýrie. (Jen pro pochpení - Kobání je město na hranici Syrského Kurdistánu a Islámského státu, které měl pod svou mocí IS, ale které se jako první město podařilo Kurdy dobýt zpět).
Po skončení přednášky jsem měla jasno v tom, že si knihu zakoupím a, jak jsem se dozvěděla, přispěju tak na konto SOS Kobání.




Musím se přiznat. Zůstala jsem ve třídě jako poslední a ještě se paní Kutilové na něco ptala. Cítila jsem ale, že pod tíhou informací a silných fotek, které nám v průběhu povídání promítala, se mi v krku tlačí velký knedlík. Proto jsem se možná i neslušně rychle rozloučila a vyletěla ze dveří. Sotva za mnou zapadly dveře záchodků, propukla jsem v nezadržitelný pláč zasažená jejím vypravováním. Cítila jsem obrovskou bezmoc, nespravedlnost a zločin proti lidskosti. Cítila jsem prázdno. Hledala jsem v mysli nějakou tvář, kterou bych si mohla v tu chvíli promítnout a upnout své myšlenky k něčemu jinému, abych zastavila slzy valící se ven a promítnul se mi Michael. V duchu jsem ho opravdu - já vím, že to může být směšné - prosila, aby mi pomohl zastavit pláč, uklidnit se a aby mi ukázal cestu nebo možnost jak to všechno zastavit. Jako bych i cítila jeho přítomnost. Je to zváštní ale když cítím nesnáz a je mi mizerně, vybavuje se mi bezděčně jeho tvář a kolíbavý hlas.

Knihu opravdu doporučuju přečíst těm, kdo mají rádi svědectví a přímé nelživé informace. Pomůže to hodně pochopit situaci uprchlíků ze Sýrie a představit si obraz tamější války. Kniha je doplněna silnými fotografiemi a vyprávěním místních lidí.

Doufám, že jsem vás moc nerozesmutnila a budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor na tuto problematiku. Moc ráda obohatím své vědomosti a pobavím se s vámi.

Přeji krásný zbytek volna a klidný start do nového týdne! Mám vás všechny moc ráda!

Vaše KačkaUsmívající se

Crystal Cartier 1994

17. března 2016 v 12:20 | Kačka |  Zajímavá videjka

Zdravím!

Jak to tak u mě bývá, pochmurné počasí si na mně vždycky zasedne! Takže už dva dny opět sedím doma a snažím se přemoct nachlazení. A aby toho nebylo málo, sotva lehnu doma, vysvitne sluníčko a zdá se, že jaro klepe na dveře! No nenaštvalo by vás to?
Tudíž samozřejmě zase sedím u internetu a proklikávám se tisíci články o všem možném a v neposlední řadě články o Michaelovi. Narazila jsem na něco, co jsem nevěděla. Víte, že jsem poměrně "čerstvý" fanoušek, takže mám ještě hoodně ještě co "objevovat".
Že byl Michael obviněn z neautorství písní někdy během Dagerus tourjsem věděla.
Ale o soudním sporu s Crysta Cartier slyším teda prvně. Proto sem vkládám tento článek,
protože vás, kdo o tom víte více než já, chci poprosit aby jste mi pomohli si to celé ujasnit, popřípadě vyvrátit mylné informace.

Takže, pokud to dobře chápu tak v dubnu roku 1992 jej prvně obvinil orchestr v Clevelandu, že Michael bez jeho svolení použil jejich nahrávku
Beethovenovy symfonie n desce Dangerous - vydána 22. litopadu 1991.

Poté v únoru 1992 zažalovala Crystal Cartier, černošská zpěvačka, Michaela o 40 milionů dolarů.


Tvrdila, že píseň Dangerous složila ona již dávno před ním někdy v roce 1985. V říjnu roku 1985 ji měla nahrát na své album Love Story: Act One.



Toto by tedy měla být její píseň Dangerous...no...



A Mikovo Dangerous!


14. února 1994 celý spor vyvrcholil u soudu.(Chápu, že to asi nebylo podstatné...alé soud na Valentýna! - chudák Michael)
Dočetla jsem se, že údajně ta troufalá ženština dorazila k soudu v krátkých upnutých šatech s veleodhalujícím výstřihem a musea být dokonce soudcem požádáná, aby se šla převléknout. Na svou obhajobu řekla novinářů, že nechtěla, aby ji Michael úplně zastínil...(Uřímně, to by tam musel být Michael aspoň čtyřikrát, aby se ten její objem schoval.) Taky dodala, a to mě namíchlo nejvíc, že Mike měl na sobě více make-upu než ona a vypadal jak travestita! Pfff

Crystal u soudu


Při tomto sporu ovšem stál soud, veřejnost a (světe div se) i média na straně Mika.
Ten u soudu názorně předvedl, jak vokálně skládá hudbu a interpretuje každý nástroj, než píseň předá zvukaři.

Co mě překvapilo a prosím, aby jste mi to ujasnili, snad Michael takto skládal hudbu, protože neuměl číst noty a neovládal pořádně hru na žádný hudební nástroj? Ale ve videích, která jsem našla a najdete je kousek níž, se k tomu vyjadřuje, jakože to není potřeba. Což je na druhou stranu zřejmě pravda! Hudba se musí cítit a né zkoumat, jestli k sobě tato durová melodie s tímto mollovým akordem vážně pasujou. Michaelovým nástrojem hudby byl jeho hlas, se kterým dokázal fantastické věci! Usmívající se

Michael u soudu tvrdil, že Crystal vůbec nezná a tudíž nikdy řádnou její píseň neslyšel. Ženština naopak přesvědčovala soud, že Mikovi poslala několik svých nahrávek - to ale Michael vyvrátil tím, že, jak je známo, nikdy od nikoho nepříjmá nevyžádané nahrávky......šachmat!
Mike se také obhajoval tím, že píseň Dangerous se vlastně vyvinule z písně Streetwalker, kterou napsal v roce 1985 pro své Bad album.
Absurdní je, že Crystal nebyla ani schopna dosvědčit své autorství semo nahrávkami z roku 1985m které se jí zááááhadně ztratily!.....Jasně!



Naštěstí tedy soud zprostil Mika obžaloby.
Crystal poté údajně nedopadla nejlíp. Upadla do depresí, takže nebyla schopna vystupovat, ocitla se na mizině až byla nucena vyhlásit bankrot.

Co mě ale šoklo, bylo, že když jsem si všechno spočítala, došlo mi, že v té době byl Mike už vlastně odporně obviněn Jordanem Chandlerem!! Takže z jednoho soudu do druhého? Vážně? Toto nikdy nepochopím!

A další perla! Nejvíce na celém případu údajně vydělal soud, který po ukončení soudu prodával Mikovy vokální nahravky ze svědectví za 15 dolarů za kus! No nádhera!!!

Obdivuju Mikovu sílů čím dál víc. A to si pokaždé myslím, že více už to nejde.

Zde jsem našla audio nahrávky ze soudního řízení. Můžete se na nich poslechnout Mikovy vokální interpretace písní Dangerous nebo Streetwalker.

Přeji krásný zbytek víkendu, doufám, že u vás taky svítí sluníčko a když ne, všechny mamé svoje sluníčko v srdíčku!

Mám vás všechny moc ráda!
Vaše Kačka!













Něco na rozehnání chmur!

13. března 2016 v 20:03 | Kačka |  Zajímavá videjka

Zdravíčko!

V prvé řadě se omlouvám za delší neaktivitu, ale posledních 14 dnů nestíhám an spát Plačící. Moc mě to mrzí a ráda bych na blozích trávila více času, ale když nejsem psychicky v pohodě, nepřichází inspirace k jakékoliv tvorbě a tudíš není ani co přidávat na blog. Moc si přeju, aby se to zase zlepšilo a dalo dokupy.
Ale všechny vaše povídky poctivě čtu a nestíhám ani zírat jak jsou dokonalé! Usmívající se

Dneska pro vás mám tedy něco na zahnání chmur. Protože, upřímně, to počasí....to by se jeden rozplakal! Takže jsem si řekla, že dám na svůj osvědčený recept na zlepšení - videjka s Michaelem!

V poslední době jsem si oblíbila Michaelovy BLOOPERS. Já vím, asi to není úplně lichotivé, ale vždyť víte jak je roztomilý když se vzteká nebo se cítí EMBARRASED! To jsou pak pohledy k zulíbání!

Takže snad vám videjko taky trošku zvedne náladu. A ještě jednou se moc omlouvám!

Vaše Kačka