Blog je ve výstavbě

Únor 2016

Tohle mluví za vše!

29. února 2016 v 21:00 | Kačka |  Michaelova moudra

Zdravím vás!

Zrovna mi skončily prázdniny a já se marně snažím překonat postprázdninový školní šok a přinutit se učit. Smějící se Místo toho projíždím všechny možné stránky a docela znechuceně míjím všechny výsmívající se závistivé články o Leově Oscaru. Ale to je mimo téma. Narazila jsem na tato Michaelova slova a nebudu zapírat, že mě to hrozně chytlo za srdíčko:


"Děti ve společnosti nemají slovo a myslím, že nadešel jejich čas. Od teďka nastává jejich čas. Potřebují, aby o nich svět věděl, potřebují, aby někdo vyřešil problémy, které se jich týkají. A jestli já můžu být to světlo, které na ně bude svítit a ukáže, jak jsou důležití, tak to chci dělat."


Taky na vás z toho dýchá tak obrovské odhodlání? Nikdy nepolevující Michaelova snaha rozdat se jak jen to je možné zapůsobí snad na každého. Přiřazuju to k dalším článkům hodným k promítnutí na oblohu, aby to všichni pochopili. A protože bych se tady akorát zase rozohnila zopakuju pouze, že tohle, zkrátka, mluví za vše!


God bless you Michael!



Když vaří pejsek a kočička

25. února 2016 v 14:00 | Kačka |  Mňamky

Ahojky!

Už to skoro vypadalo, že se bude blížit jaro, i bych to uvítala než tahle zima-nezima, ale ono zase nic. Taky u vás panuje takové ponuré, sychravé a melancholii navozující počasí? U nás na Ostravsku tedy ano a jak! V těchto dnech se mi vždy střídá nálada jak na běžícím pásu a všechno na mě nějak více půspbí. Rozesměje mě sebevětší blbůstka a naopak stačí trošku a slzy se mi derou do očí! No, co dodat, jak známo, počasí člověka ovlivňuje.

Takže když jsem se okolo poledne rozhodla vyhrabat z postele, rozhodla jsem se, že si dnešní šedivý den oživím něčím slaďoučkým Usmívající se

A proč Pejsek a kočika? Protože jsem dnešní pečení pojala v podobném stylu. Tedy bez myší a kostí samozřejmě, nebojte.Mrkající

Bílkový chlebíček

Jediný úkol, který jsem při pečení dostala, bylo, spotřebovat bílky, které nám zbyly od pečení koblížků. Takže jsem na internetu vyhledala recept na bílkový chlebíček, abych se měla od čeho odrazit. Taky jsem chtěla, aby chlebík nebyl příliš tučný nebo, lépe řečeno, nezdravý. Nejlepší tedy na receptu je, že jej můžete udělat pokaždé jinak. Takové recepty mám nejradši.

Ingredience
Do klasického bílkového chlebíčku:
  • 160g mouky ( Já jsem smíchala 80g celozrnné žitné a 80g celozrnné špaldové mouky)
  • 70g másla
  • Moučkový cukr - podle chuti
  • Kypřící prášek do pečiva
Co jsem přidala já:
  • 1 větší zralý banán
  • Strouhaný kokos
  • Polévková lžíce Chia semínek
  • Sezamová semínka
  • Lískové ořechy
  • Slunečnicová semínka
  • ovesné vločky
  • dvě vrchovaté lžíce borůvek
Postup
Začala jsem jako u klasického bílkového chlebíčku.
Z bílků jsem ušlehala tuhý sníh.
Poté jsem si navážila mouku a přisypala k ní jednu a půl polévkové lžíce cukru a prášek do pečiva.
Do této směsi jsem poté střídavě přisypávala rozpuštěné máslo a sníh a vše dobře promíchala.

A nyní nastal čas fantazie Usmívající se to miluju na pečení úplně nejvíc!

Bokem jsem si rozmačkala banán a přidala jej do těsta. Hezky jej provoněl, osladil a posloužil i jako pojivo.
Už předem jsem věděla, že chci mít chlebíček plný semínek a oříšku, takže si nahrubo pomlela lískové ořechy a spolu s nimi do těsta přidala i sezamová a slunečnicová semínka. A protože se u nás doma zrovna v ten den objevil balíček Chia semínek, nemohla uniknout mé pozornosti a přisypla jsem je tam taky spolu s ovesými vločkami.
Já a kokos, znáte to, patříme k sobě. Nejradši bych ho cpala úplně všude takže ani ten jsem nemohla vynechat a láskyplně jej do těsta přisypala.
Pokud máte v mrazáku schované nějaké ovoce, teď nastal jeho čas. Já jsem se rozhodla přidat poslední zbytek borůvek, aby chlebík nebyl tak suchý.





Chlebíčkovou formu jsem jsem vymazala a vysypala kokosem, nalila těsto, hřbet
jsem ještě lehce pošimrala kokosem a dala péct. Délka pečení je u každé trouby jiná. My máme doma ještě plynovou troubu a chlebík jsem pekla asi 25 minut.
A chlebíček měl úspěch! Nebyl tak sladký, což jsem uvítala a opravdu výborný!
Příště ho zkusím zase s něčím jiným Usmívající se

A co vy? Jak trávíte pochmurné a šedivé dny?

Evoluce Michaela 2

21. února 2016 v 15:31 | Kačka |  Srandičky s Michaelem

Zdravím!

Takže opět tady mám jeden hezounký obrázek. Je teda trošku horší kvality, ale stejně je boží!
Spíše teda než evoluce je to asi výčet Mikovým outfitů!

Tak schválně, který je váš nejoblíbenější?








Máte svůj Neverland?

16. února 2016 v 16:50 | Kačka |  Mé radosti

Zdravíčko!

Dneska vám přináším takový lehce snivý článek možná z části úvahu, jak chcete. Něco k zamyšlení.

Říkáte si, co jsem tím nadpisem chtěla říct?
Odpověď je velmi jednoduchá.

Všichni známe Neverland, pohádkový domov Michaela Jacksona. Zemi Nezemi kde se sny stávají skutečností, kde se zapomíná na trápení a lidé v sobě probouzejí skrytou dětskou duši. Neznám fanouška, který by se tam nechtěl podívat a pocítit na vlastní kůži ono kouzlo. Většina z nás se určitě mnohokrát zasnila při čtení nejrůznějších vypravování Mikových přátel, kteří jeho sídlo navštívili a měli to štěstí strávit zde pár krásných okamžiků.

Uritě ne náhodou se většina povídek odehrává právě tady. No, zkarátka každý by tam chtěl být.

Neverlandem by se tedy pro mě dalo definovat místo, kde člověk zapomíná na starosti, vypouští z hlavy všechny nepříjemnosti co ho provázejí, může být sám sebou a je šťastný. Místo, které vás nikdy neomrzí, promlouvá k vám, máte s ním spjato nekonečně mnoho krásných vzpomínek a nalézáte v něm klid.

Já takové místo, dá se říct svůj Neverland, mám.




Každoročně trávím letní prázdniny a většinu delších voln na druhém konci republiky, na Šumavě. Není pro mě krásnějšího a klidnějšího místa než tam. Je to možná těžko uvěřitelné, ale právě tak daleko máme chalupu, ke které jsme se dostali přes nějaké rodinné kořeny.

Jezdím tam v podstatě od malička stačí minout ceduli s názvem vesnice, vyjet nad kapličku a spatřit bývalý statek s ovocným sadem a stává se ze mě úplně jiný člověk. Když jsem byla menší, přiznávám, trošku jsem občas pindala, že tam nechci jet, protože pokud jsme tam jezdívali skoro každé volno, nemohla jsem být s kamarády a cítila jsem se potom trošku nezasvěcená do kolektivu. Ale to už je dávno minulostí. Teď už bych to nevyměnila ani za nic.



Každému bych přála takové místo, kde se může uklidnit, být sám sebou a být v podstatě s úzkým kontaktem s přírodou. Zkrátka mít se kam zašít! Jelikož jsem z města tak ta příroda mi schází asi úplně nejvíc. Někteří z vás možná žijí na vesnici ale pro mě je to něco úplně jiného. Nehledě na to, že hned v sousedství mám celoživotního kamráda, se kterým trávím většinu volného času.

Pro mě je Šumava a ta malá vesnička Ráj na zemi a jak s oblibou říkám očistec duše i těla.



Tento článek jsem se rozhodla napsat, protože poslední dobou už opravdu silně pociťuji nedostatek Šumavy v krvi. Skoro živoně potřebuju vypadnout z betonové džungle a zase pocítít čistý vánek a horské štiplavé sluníčko.

A co vy, máte taky svůj Neverland?

Vaše KačkaUsmívající se



Básnička V.: Secret Desire

13. února 2016 v 16:16 | Kačka |  Básničky

Zdravím Usmívající se

Doufám, že si užíváte odpočinek a škrtáte dny do blížících se práázdnin Usmívající se. Já se totiž nehorázně těším!

Dalo by se říct, že mám dneska pro vás takovou menším premiérku. Nebo možná je to spíš moje vlastní premiérka. Takový druh básničky jsem totiž ještě nikdy nepsala. Pokusila jsem se do veršů vložit trošičku více děje, což se v průběhu tvorby ukázalo jako nadlidský úkol, alee nakonec jsem to dokončila. Ale podotýkám, že jsem se s tím prala asi měsíc Smějící se. Noo a ještě jedna premiérka je, že je to moje první z části milostná báseň. S vyplazeným jazykem

Tak doufám, že nikoho neurazím, ale chtěla jsem ji sem dát :)

Hezký zbytek víkendu!

Vaše Kačka

V okovech lásky jsem otrokem tvým,
spalovaná touhou, planým příslíbením.
Když sama sobě předu lež,
trpím jako zvíře, to mi věř.

A pak, když schoulená v žalu svém
slzy kanou a skrápějí zem.
Jen měsíc je mi společníkem,
co zalévá mě chladným svitem.

Mysl opustí mě, sní svůj sen
a vrací se k tobě, tak vzpomeň si jen
na vlahé polibky, procházky v dešti,
jenže já si nevážila svého štěstí.

Zatracená hrdost a mladistvá pýcha
ve mně zamkla lásku, co pro druhého dýchá.
Jediné bohatství pro které nejsou čísla
a když se o nej rozdělíš, roste jeho síla.

Ve svých snech se mučím výjevy
milování s opojnými záchvěvy,
co rozesypou naše těla.
Jako by to bylo, kdybych jen chtěla.

Jeden den, jedno špatné zavolání,
slyším tvůj hlas jako v dáli vzlykání.
Smír rozlil se v našich duších
a příslib přátelství zněl mi v uších.

V tanečním sále unášená tóny,
za svitu světel a podmanivé atmosféry.
Ve svůdných šatech a s úsměvem co září,
který však vystřídá úlek ve tváři.

Smím prosit? Tážeš se a
nabízíš mi rámě,
tvůj úsměv na tváři a já snažím se marně.
Klid z duše se vytratil a třese se mi hlas.
Co to jen děláš? Je to zpátky zas?

Při každém dotyku tvá dlaň mě pálí,
na krku tvůj dech a v očích pohled stálý.
Zdá se mi to či blouzním
jen nebo opravdu žiju svůj sen?

Náhle procitám a tvé rty jsou tuze blízko,
padám do propasti, kdy dno je příliš nízko.
Jsem jen tvá, otrokem tvé vůně,
tak dělej si, co chceš, jsi pánem mé vůle.

Ohňostroj pocitů a vzpomínky se rojí,
když se naše rty žádostivě spojí.
Mé srdce běží maratón, marně lapám po dechu,
polibky se zrychlují při každém tvém výdechu.

Planoucí pohled očí,
chtivého lovce zrak,
svět se se mnou točí,
chci tvé tělo si brát!

Prcháme pryč jasnou nocí,
zdám se celá ve tvé moci.
Jen měsíc je tichým svědkem,
Dvou postav ve tmě se stejným dechem.

Ruce běží po mém těle,
razí si cestu kam chtějí směle.
Chci cítit tvou kůži na té své
a spojit tep srdcí v jedno jediné.

Pod prudkým škubnutím knoflíčky se rozlétnou,
zvuk trhání látky nese se noci tmou.
Vlahé tvé polibky krouží v mém dekoltu
A ruka putuje po stehně nahoru.

Ta touha mě zabíjí,
už nemůžem otálet,
dechy se zrychlují,
stačí pohled beze vět.

Tiskneš mě ke zdi,
polibky se sypou,
pohyby se zrychlují
a prsty třesou.

Něžně se vkrádáš do mého klína,
útroby mi zaplaví milostná vlna,
co vrcholí výkřikem, kdy prohneš se v zádech
a prudký pohled do očí, na tváři tvůj dech.

A co bude teď, ptají se oči,
rty obou nás zarytě mlčí.
Bojím se otázky, že odpověď je zlá,
Protože vím, že já budu navždy jen tvá!

Lehoulince dojemné!

7. února 2016 v 1:51 | Kačka |  Zajímavá videjka

Zdravíčko!

Začíná to vypadat, že se věci pomalinku uklidňují a že se všechno může postupně vrátit do starých kolejí. Musím říct, že se mi tak zastesklo po vás všech až jsem z té postele musela vylézt Smějící se

Tak pro začátek jsem tady našla podle mě opravdu krásné videjko plné takových těch rare záběru, které já naprosto zbožňuju. Škoda jen, že některé záběry jsou trochu rozmazanější, alee co se dá dělat.
Musím se přiznat, že Já ze všeho nejradši nekoukám na stoprocentně vyšňořeného Michaela (ikdyž samozřejmě taky nepohrdnu Mikem v rouchu zlatém......že Zuzy Mrkající) ale mnohem radši hltám záběry kde si Mike v pyžámku čistí zuby nebo zdánlivě nepozorován žvýká přes půl záběru žvýkačku Smějící se

Zkrátka Michaela kdy je sám sebou v takových všedních věcech.


No a ještě ta Speechless v pozadí! To je něco pro mé slzné kanálky!


Tak doufám, že videjko bude líbit!


Přeji krásnou neděli!

Vaše Kačka ♥