Blog je ve výstavbě

Vítej v mojí mysli

7. prosince 2015 v 5:00 | Kačka |  Cesta s Michaelem


Jak to všechno začalo...


Tak jo..
Zpočátku jsem hodně přemýšlela nad tím, jestli tento článek/deníček vůbec sepsat ale pak jsem si vzpomněla jak moc mi záleží na každé věci a především každém detailu, co si chci zapamatovat.


Hned ze startu upozorňuji...pokud vás nebaví články stylu...povídej mi o svých pocitech...nebo...co se asi odehrává v mojí hlavě - tohle není článek pro vas. :) Každopádně budu moc ráda, když i přesto mu dáte šanci a myslím, že to bude zajímavé čtení. A kdoví, třeba, se vám to zalíbí, zatoužíte okusit kousíček jeho objetí a najdete se tady. :-)


Rozhodla jsem se to rozdělit do několika pasáží, jelikož jsou moje myšlenkové pochody mnohdy hooodně krkolomné a rozsáhlé.

Achjoo brrr...takže s chutí do toho :-) na rovinu..jsem nervózní. Při zveřejňování tohoto článku a i teď, když to zrovna čtete, se cítím jako nahá. :) mám pocit, jako bych se odhalila..vnitřně..což je podle mě mnohdy těžší než tělesně. Ale i přesto se o to chci podělit. :-)





Ale teď už k věci.


Jak jsem se vlastně dostala k Michalovi?

Abyste pochopili, můj hluboký cit k tomuto muži se probudil a zrodil teprve před půl rokem. Přesněji nkonci června roku 2015. Áno, šest let po jeho smrti. Brzy, Já vím.

Takže co vede obyčejného člověka proplouvajícího životem a snažícího se zdárně studovat k tomu, že se prostě a jednoduše poblázní do člověka, který není ani aktuální (fyzicky, pro mě ale žije stále), ani médii milovaný, ani v současnosti moc spekulovaný?
Snad se mi to podaří nějak zdárně objasnit.

Právě na konci června, kdy je toho ve škole nejvíc, žejo, uzavírání známek...mě samozřejmě posadla rýmička kaslíček, zkrátka nachlazení, u mě trvající zhruba dva týdny. (Nemoci mě vždycky měly rády, ne a ne se mě pustit.)
Tak co asi dělá nemocná puberťačka? Ano, vše co by nemocný dělat neměl. Místo spaní, odpočívání, čtení povinné četby sedí u telky, tupě kouká do televize nebo se snaží stustit přes internet Doktora House.

A jednou večer, jsme s našima seděli zase u televize, asi skončil seriál či co, přepínali jsme programy a narazili na This is it.
(Jak jsem se nedávno dozvěděla, tento dokument byl zlomový pro více fanoušků. :-)
Přepínání se zastavilo. Vzpomněla jsem si, že jsem to jednou už viděla.
Hmm..zajímavé, pomyslela jsem si, Jackson, no možná bych se na to i podívala znova, celkem se mi to tehdy líbilo.

Film už byl skoro na konci. Znáte tu pasáž kdy je asi poslední zkouška všichni stojí v kruhu, drží se za ruce a Michael všem děkuje a vede moc pěknou řeč. A během toho samé "God bless you, God bless you."
Počkat počkat! Tady mi něco nesedí....ten člověk byl podivín, upadl mu nos či co, chtěl se podobat ženské a byl samá bizardnost(promiň Michaeli, až tak zle jsem byla obelhána)..ale má táák příjemný hlas, je to takové uklidňující. A že by byl tak populární, slavný, bohatý člověk tak neskutečně - v dnešním světe NEREÁLNĚ - vlídný, milý, upřímně vděčný, nenamyšlený...i slušně působil. To je ale DIVNÉ. (Taky cítíte tu ironii? Nekdo je milý = divný. Ó bože.)

Když mi něco vrtá hlavou, jdu po pravdě jak po uzeným.
Jsem ve spoustě věcech veliký, až přehnaný, detailista.(mimo úklid)
Jak už jste si teď asi všimli, že? Proto mě mrzí, že si nepamatuji přesné datum, kdy jsem ten dokument viděla. Nyní jej totiž považuji za jeden z nejvýraznějších, ne-li nejvýznamnější a nejzásadnější milník v mém dosavadním životě.







Pokud jste dočetli až sem tak si toho nesmírně vážím a děkuji vám za vaši trpělivost a doufám, že vás to aspoň trošku bavilo.Nevinný

Přeji příjemné a klidné pondělí!

Vaše KačkaMrkající
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | 7. prosince 2015 v 11:52 | Reagovat

Milá Kači - je nás opravdu víc. Pro mě byla zlomová Michaelova smrt. Psal mi to kamarád a já si řekla: no, to se dalo čekat, chudák, deprese, a ty plastické oprace. Ale najednou pozor. Řekla jsem si proč najednou těsně před výjezdem, u konce zkoušek, když byl v pořádku? Pak na zoprávu odsuzující komentáře. Šílenec, pedofil, blázen, umělá troska, atd. Ale k tomu se najednou přidaly jiné komentáře, a těch bylo kupodivu víc. Mnohem víc. Začala jesem pátrat po netu na webových stránkách a nestačila jsem se divit, co jsem nacházela za vzpomínky, videa a animace. Ty, co nebyly oficiálními místy povolené, jaksi zasunuté. Náhlwe jsem si ubvědomila, žýe to všechzno byly výmysly aby tohoto člověka zlikvidovaly, zničily. Média jsou mocná zbraň jak už bylo řečeno... ta oficiální. Tak jsem si říkala: Michaeli, odpusť, odpusť za lidi, kteří ti tak ublížili.

2 Zuzy Zuzy | Web | 7. prosince 2015 v 15:17 | Reagovat

Kačko mnhé pocity jsou naprsto totožné, pamatuji si ten den, kdy oděšel úplně přesně i pocity, napadalo mě slovo NESPRAVEDLNOST a znova a znova, seděla jsem u netu a doháněla co se dalo.  Prstě drřív( tedy před vynálezem zvaným internet :-D ) jsme byli odkázani jen tna tisk a jak víme není to úplně ono, a pak jsem znovu Mikovovi podlehla, už ne jako ta náctiletá, ale zralá ženská. Myslím, že v každé věkové skupině má Mike co říct, co nabídnout a čím si ho podmanit, takže moc díky, za tvé pocity a ♥ na dlani.

P,S. jen mi nepasuje těch osm let po jeho smrti, je to šest let  (25.6. 2009) i když to tak strašně letí. ;-)

3 Kačka Kačka | 7. prosince 2015 v 15:53 | Reagovat

[1]:  Milá Hani,
měla jsem to úplně podobně - na tvém blogu. Na rubrice Skutečný Michael Jackson jsem v podstatě
strávila léto a pokračovala přes Rozhovory, vzpomínky a všechny tyto autentické a dokazující poklady. :-)

4 Kačka Kačka | 7. prosince 2015 v 16:00 | Reagovat

[2]:  Zuzy, ta nespravedlnost...úplně to sedí. Trošku se mi to vylučuje s teorií kterou zastávám, že vše se na světe děje z nějakého důvodu. Ale tohle.... :-x. Muselo to být hodně těžké shánět informace takhle bez internetu. Od doby co jsem se takhle do toho ponořila jsem se tak trošku stala otrokem internetu, protože si bez těchto spojení a blogů nedokážu už představit život :-D  věci jako Facebook a tak...klidně, ale info o Michaelovi, toho se nevzdám ani omylem. :-)
Já děkuji tobě za miloučký komentík ;-)

PS: chybička se vloudila asi jsem ve spěchu něco npopletla - opravím, díky za info.

5 Zuzy Zuzy | Web | 7. prosince 2015 v 16:43 | Reagovat

[4]: Kačko, je krásný, že jsi prostě našla odvahu a důslednost vybočit z řady a hledala až jsi našla! Michaela jako takového a to je moc dbře.

P.S. nic se neděje, když mám myšlenku tak jedu a nějaký chyby neřeším.

6 Kačka Kačka | 7. prosince 2015 v 19:08 | Reagovat

[5]:  Zjistila jsem že mi totiž v životě něco takového vždycky chybělo. Takový záchytný bod, ke kterému se můžu kdykoliv vrátit.  A to vědomí že existoval nekdo tak krásný vevnitř,  a navenek taky samozřejmě, je mi inspirací ve všem. A hlavně to vědomí že tak nějak někam patřím, víš, že je spousta lidí co to má stejně jako já. :-)

7 Zuzy Zuzy | Web | 7. prosince 2015 v 20:08 | Reagovat

[6]: Věř mi že má, když se s něčím sejdu, c by se Mikovi líbilo, řeknu si to, nebo  když tu ám synovce 3 kusy :-)2x 11let a jeden 4 roky, říkám si co by na to řekl, udělal, či se zachoval Michael, takže obrovská motivace a ispirace♥

8 hanylen hanylen | 7. prosince 2015 v 20:42 | Reagovat

Omlouvám se také za překlepy, ale koukám, že na ně nemusím koukat :-D  ;-, tak už je také neřeším. Je to v rychlosti. Ano, chce to odvahu vybočit z řady a najít si svůj vzor, lásku, ochranu nebo jak to nazvat. Něco, co zůstává a dává sílu víc než cokoli jiného. A také se poprat s tím, co to obnáší, od ničení blogů až k posílání k Chocholouškovi :-P.  Zjistila jsem totiž, že takto záměrně likvidované a ničené jsou i zahraniční weby. I tam si stěžují. Takže... není to jen u nás.

9 Simoňka Simoňka | 7. prosince 2015 v 21:12 | Reagovat

Ahojky. Pekný článoček. This Is It bol aj môj prelomový, alebo lepšie povedané inšpiratívny. Viem si ten pocit predstaviť. Aj ten osudný dátum si až priveľmi dobre pamätám. :-?  :-?
Michael je veľká studnica inšpirácie. Pre mňa je otcom, radcom, priateľom, tajným milencom ale aj bratom, múzou a mohla by som pokračovať ešte asi dlho čím všetkým. A určite to necítim len ja tak, ale mnoho ľudí na svete, pre ktorých MICHAEL nikdy neumrie!! :-P  :-P
Cením si, že dokážeš o týchto pocitoch tak otvorene písať.
Ja si myslím, že keby naše blogy Michael videl a čítal, tak by bol štastný, i keď občas by sa asi aj poriadne červenal, ale to je už iná téma.
Každopádne ti želám aby ti to dlho vydržalo a aby si sa nedala odradiť neprajnými ľuďmi, ktorých je bohužiaľ celkom hodne.
Rada nadovšetko, klobúk je najlepší doplnok!! :-D  :-D  :-D  :-P

10 Kačka Kačka | 7. prosince 2015 v 21:55 | Reagovat

[7]: joo přesně :-D  často si teď v různých situacích říkam...co by asi dělal Michael a tak :-)

11 Kačka Kačka | 7. prosince 2015 v 21:57 | Reagovat

[8]:  Ach Hani, tolik bych ti přála aby ses s tím už nikdy nemusela setkat. Je to opravdu odporné když tohle někdo dělá :-|

12 Kačka Kačka | 7. prosince 2015 v 22:06 | Reagovat

[9]:  Ó Simoňko, málem jsem měla na krajíčku! :-)
Děkuju Ti moc za tak krásnou reakci. Taky si říkám, že by měl radost kolik lidí inspiruje a spojuje. Jedna z hnacích motorů mého blogu. :-)
Moc děkuju za přání, věřím, že se vyplní. ;-) :-)

13 Nikola Nikola | 8. prosince 2015 v 14:26 | Reagovat

Michael je jako zpěvák fajn - jako člověk ještě lepší. Mám ho strašně moc ráda - i když si to většina možná nemyslí, je to tak, ač teda - musím přiznat, že někdy lituji toho, že jsem si zrovna o něm, založila blog - proč? Nepotřebuji ho k tomu, abych měla ráda Michaela - nebo snad proto, aby to věděli ostatní.
Ale poznala jsem dobré lidi - dnes už mojí úplně první čtenáři své blogy nemají, ale ráda vzpomínám na své začátky se svým blogem, kdy byli jeho návštěvníky právě oni. :-)
První dva roky, mě blogovat vážně bavilo, třetí byl už horší - škola - chtěla jsem toho tedy nechat - pokračovala jsem. Abych se čtvrtý rok pořádně spálila a zjistila, že dodnes - i po tak dlouhé době, nevím, komu a jestli vůbec někomu, můžu ještě věřit. Zažila jsem něco, díky čemu, jsem nemohla Michael Jackson ani slyšet! Ještě nikdy se do té doby nestalo, že by se mi něco tak zprotivilo! Kdykoli jsem slyšela jen Michael, vzpomněla jsem si na to, co mi ublížilo, co se mě dotklo... a bylo to tu zas - neposlouchala jsem ho, rádio jsem vypínala - přitom mě to tak baví poslouchat - především toho starého, dobrého Michaela. :-)
Ale pak přišly ty dny, kdy se na Michaela vzpomíná - já vzpomínala u písniček - jako každý rok, se sestrou a večer u televize...
A dnes si říkám - nepotřebuji o Michelovi psát tak často jako ostatní, nemám potřebu, věnovat mu celý blog, vždy si jej ráda poslechu, sama a po svém a když se chci něco dozvědět, ráda si opět listuji všemi knihami, které mám.
Mám ráda svůj blog, i když je v něm i část, kterou bych nejraději vymazala ze vzpomínek - ale to nejde jen tak - takže jsem ho ještě víc změnila, a to mi pomáhá - už mě "spojuje" jen málo věcí s tím, co bylo loni - nebudu zastírat - jsem tomu ráda. Michael stále je, ale v mém blogu už nebude - ne tak, jako dřív.

Přeji ti, abys tady na blogu a s blogery, zažila jen to pěkné, protože v opačném případě je to nemilá zkušenost - obzvláště, pokud tě "soudí" někdo, kdo o tobě, ani o tvém životě nic neví.

14 mydailypleasures mydailypleasures | 8. prosince 2015 v 16:26 | Reagovat

[13]: Milá Nikolko,
z tvých slov jasně cítím, že ti někdo ublížil skrze něco co jsi měla hrozně moc ráda. To je asi nejhorší možnost. Když ti někdo tvou zálibu obrátí tak, že tomu nemůžeš přijít na jméno. Nesnáším,  když o tomhle slýchávám. A muže to být blog o čemkoliv a nemusí to být ani blog, nepochopím když se nekdo snaží svévolně někomu ublížit.
Moc mě to mrzí.
Já jsem se rozhodla založit blog z velké části právě kvůli těmto skvělým lidem které jsem díky Michaelovi nalezla. Ale říkala jsem si taky, že nechci mít blog jen o ném, ale chci se podělit v podstatě o to co mě napadne
Je vidět, že tě to někam posunulo a doufám a přeji ti, ať se s ničím takovým už nikdy nesetkáš. Vážím si toho jak ses otevřela. A moc děkuji za přání. :-)

15 Nikola Nikola | 11. prosince 2015 v 16:28 | Reagovat

Ano - blog je tvůj, ty rozhodneš o jeho obsahu. Já jsem se tak rozhodla taky - a v případě, že mi tu někdo ublížil kvůli někomu, koho neznám, jsem to prostě jinak udělat nemohla. Už mě s těmi ostatními nic nespojuje - nechtěla jsem a nechci. Skončilo to, když mi někdo, koho jsem měla ráda a koho jsem si vážila, ublížil. Můj blog už nikdy nebude jako dřív, ale mně to po těch zkušenostech nevadí. Vlastně přemýšlím... přemýšlím o tom, že ho smažu, avšak ne na základě toho, co se psalo, když se to stalo - "Jestli již nechceš psát o tom, o kom blog je, pak to tu raději celé smaž." Tak nějak v tomhle znění jeden z komentářů - rozhodla jsem se tak loni a sama, ale neudělala jsem to - měla jsem! :-? Přemýšlím o tom teď, zase sama a nejspíš to udělám, nebo můj blog zůstane jak je a tečka. Taky bych si mohla založit nový, ale do toho by se mi po tom všem nechtělo. :-D

16 Kačka Kačka | 11. prosince 2015 v 19:15 | Reagovat

[15]: Nikolko, mrzí mě že musíš uvažovat o takových věcech. Ráda bych ti nějak pomohla. Je třeba si asi říct,  co pro tebe ten blog znamená. Co cítíš když si na něj vzpomeneš,  když na něj píšeš. Je taky pravda, že když máš blog dlouho, stane se tvojí součástí. Zkus si představit jaké by to bylo. ;-)
Ale já si myslím, že by byla škoda přestat psát. Podle toho, co píšeš jsi hodně sečtělý člověk a takový člověk má podle mě vždycky co zajímavého sdělit. Přeji ti, aby Tvé rozhodnutí bylo správné a aby jsi ho nemusela litovat nebo zpochybňovat! :-)

17 Nikola Nikola | 14. prosince 2015 v 15:52 | Reagovat

[16]: Mám svůj blog ráda, moc ráda - píši ráda, ale mám pocit, že v poslední době zbytečně.
Nevím, kam vede to, že jsem se nechala přemluvit, abych pokračovala, když jsem loni chtěla definitivně skončit - tentokrát jsem to myslela vážně - už jsem nechtěla řešit, kdo co udělal a neudělal, kdo si co myslel a nemyslel.
Opravdu nevím, co mě k tomu vedlo - krom toho, že jsem nechtěla jen tak jednoduše smazat to, co mi tak dlouho trvalo. :-D
Jsem moc ráda, že se ten letošní rok na mém blogu, obešel bez nepříjemných komentářů a že to byl klidný rok - nikdo mi nenapsal žádný vulgární komentář a žádná z mých čtenářek, si nemyslela, že si já myslím, že to psala ona - takže obrovský úspěch, Ušetřila jsem si spoustu nervů a slz zklamání.

Děkuji za to, co jsi napsala. Budu ráda, když se někdy ukážeš na mém blogu a sama posoudíš, zda je opravdu co nabídnout - v poslední době na blog totiž nic času nemám. Ale děkuji za krásná slova, vážím si toho.

18 Kačka Kačka | 14. prosince 2015 v 18:32 | Reagovat

[17]: určitě tam zavítam ;-)  a nemáš vůbec zač!

19 Pola Pola | Web | 3. února 2016 v 23:38 | Reagovat

Taky jsem na blog psala svůj příběh o tom, jak jsem začala Michaela poslouchat. Taky, stejně jako pro Hanylen, byla pro mě zlomová jeho smrt. Bohužel... Ten můj příběh vlastně není navenek ničím výjimečný, ale pro mě vnitřně je velmi důležitý, protože... prostě Michael :-) Na TII už jsem se sice těšila jak malý dítě, ale vůbec se ti nedivím, že zrovna na tohle tě Michael dostal, protože je tam zkrátka neskutečnej a kouzelnej!

20 Kačka Kačka | 6. února 2016 v 0:18 | Reagovat

[19]: Chápu tě. Tady slova prostě nestačí.  To se musí cítit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama